Vinnetou, Rudý gentleman Fotopříběh – 1. část
in Nezaradené
Po smrti svého otce stal se náčelníkem všech Apačů žijících
na rozsáhlých lovištích mezi Texasem a novým Mexikem mladý Vinnetou.
Dobyvatelé ze všech končin světa pronikali do dalších a dalších území a
jejich bezohledný postup hrozil rozpoutat novou válku rudých proti
bílým. Vinnetou považoval za své životní poslání zabránit těmto hrůzám,
které mohly znamenat zánik všech indiánských kmenů.
Vinnetou, nejvyšší náčelník Apačů, si byl dobře vědom, že hrozí nová
válka mezi rudými a bílými a chtěl tomu za každou cenu zabránit. Měl v
úmyslu svolat náčelníky všech indiánských kmenů do pevnosti Niobrara,
kde by se všichni uradili, jak skoncovat s nesmyslným vražděním.
Vinnetou byl zrovna na cestě k Tah-ša-tungovi, náčelníkovi Assiniboinů,
když uslyšel výstřel. Ukryl se za strom a krátce na to zpozoroval
vyplašeného bělouše bez jezdce.
Vinnetou seskočil z koně a zamířil mohutného na medvěda, který
ohrožoval mladou Indiánku. Měl ale strach, že by ji mohl výstřelem
poranit, proto vytáhl nůž a skolil medvěda několika ranami nožem…
Vinnetou přistoupil k dívce a prohlížel si zranění, která ji způsobil
medvěd. Když jí pak prozradil své jméno, překvapeně na něho pohlédla. “Ribanna krvácí, kam ji má odvézt můj kůň?” zeptal se Vinnetou. “Ribanna necítí bolest.” – “Assiniboinové jsou jistě velcí bojovníci, když mají tak statečné ženy!” poznamenal Apač a vzal dívku do náruče.
Krátce na to přijela skupina assiniboinských bojovníků. Bílý havran
se ptal Vinnetoua, co pohledává na území jejich kmene. Když se dověděl,
že Apač chce navštívit náčelníka Assiniboinů, vsedli na koně a
doprovodili ho do vesnice.
Děj se zvolna přesunul do vesnice Assiniboinů. Bojovníci právě
uvazovali k mučednickým kůlům tři vojáky z pevnosti Niobrara. Ribanna
vyprávěla otci o přepadení medvědem a jak ho náčelník Apačů skolil. “Tah-ša-tunga děkuje. Jeho jediné dítě je pro něho poklad. Má Vinnetou nějaké přání, nechť přání řekne,” pravil náčelník. Vinnetou pohlédl na tři zajatce: “Ušetři tyto bílé muže. Nechť jsou volni.” – “A ví náčelník Apačů, co žádá?” – “Ano, ví. Prosí Tah-ša-tungu jménem míru.” Náčelník pokynul Vinnetouovi, aby ho následoval do stanu k poradě.
“Do našich lovišť vpadly bledé tváře. Tah-ša-tunga vykopal
válečnou sekeru. Všem bledým tvářím smrt u mučednického kůlu, tak
přísahal Tah-ša-tunga. Náčelník Apačů říká mír, ale Tah-ša-tunga se ptá
jménem svého lidu, kdo porušil mír?” – “Obě strany se dopustily křivd,
vyteklo mnoho krve.” – “Není však větší čest zemřít, než trpět v
otroctví?” – “To je pravda. Ale co bude s ženami, s dětmi a starci, když
muži nebudou žít? Ne, Tah-ša-tungo, k životu, ne k smrti nás Manitou
stvořil. Boj to je smrt, mír je život.” – “Vinnetou má slova ostrá jak
šíp, co požaduje?” – “Jižní kmeny si přejí mír, proto poslal Vinnetou
posly k jezerům na severu, aby získal pro mír severní kmeny. Vinnetou se
sejde s pokrevním bratrem Old Shatterhandem, jeho slovo má váhu u
bílých mužů. On a Vinnetou a Tah-ša-tunga navštíví pevnost Niobrara. Tam
bude rokování náčelníků s bledými tvářemi. Tam se uradíme, jak skončit
nesmyslné vraždění.” – “Vinnetou nerozehnal všechny pochybnosti, které
má Tah-ša-tunga v srdci, ale zachránil život jeho jediné dcery a…” Tu se do rozhovoru náhle vložila Ribanna: “Vinnetou přináší mír, to znamená život pro všechny ženy. Můj otec ať dobře uváží: boj nebo mír?”
Porada skončila a náčelníci zvolna kráčeli k zajatcům. “Kdo jsi?” zeptal se Vinnetou jednoho z vojáků. “Poručík
Merril z pevnosti Niobrara.” – “Víš, kdo zastupuje Bílého otce z
Washingtonu?” – “Ano, vím. Plukovník John Frederick Merril, můj otec.” –
“Jste volní. Toto vyřiď svému otci: až bude měsíc kulatý, sejdou se
náčelníci v pevnosti Niobrara, aby společně rokovali o míru.” Tah-ša-tunga podal Vinnetouovi nůž, aby mohl zajatce propustit. Vojáci nasedli na koně a zamířili k pevnosti Niobrara. “Teď musí Vinnetou splnit zase moji prosbu,” pravil náčelník Assiniboinů. “Setrvá u nás jako host, dokud nevzejde den společného rokování náčelníků všech kmenů v penosti Niobrara.”
Tidak ada komentar:
Posting Komentar