Vinnetou, Rudý gentleman Fotopříběh – 5. část
in Nezaradené
Bratři pozorovali dění v New Venangu. “Ten muž tam u kůlu je Castlepool. Neříkal, že se chystá do Laramie?” zeptal se Vinnetou Old Shatterhanda. “Já
to tušil, že pojede sem.” – “Vinnetou ho osvobodí. Můj bratr ať je
připraven střílet. V ohradě je málo koní a dole jen jedna stráž.” – “To
znamená, že Forrester někam odjel a většina mužů s ním.” – “Castlepool
nám řekne, kde ho najdeme.” Vinnetou se ukryl za budovu, kde se veselili bandité a naznačil Castlepoolovi, aby zabavil stráž. “Hej, víte vy, kolik jsem za ten klobouk zaplatil? Šest dolarů!” – “A co je mě do toho, prosím tě. Já ho mám zadarmo,” opáčil bandita. “Chtěl jsem tím jenom říct, že pro tu vaši šišatou palici je ho škoda.” – “Hele, dej si pozor na hubu, jo, nebo tě…”
Než stačil strážný odpovědět, srazil ho Vinnetou k zemi. Pak ihned
přeřezal lordovi pouta. Ze salónu vyšel jeden z opilých banditů. “No, bledá tváři, jak se pořád vede? Jak slouží zdravíčko? Klaním se vaše lordstvo.” – “Klaním se též, pane.” Castlepool srazil opilce k zemi a spolu s Vinnetouem rychle utekl…
Banditi spustili poplach, ale proti shatterhandově opakovačce neměli šanci. Castlepool rychle vypravoval, co zjistil o Forresterovi: “Odjel s padesáti chlapy k Šedému kaňonu, chce přepadnout výpravu přistěhovalců a svést to na rudochy.” – “Musíme ty lidi okamžitě varovat. K Šedému kaňonu je dvacet hodin cesty, těžko tam budeme dřív, ale zkusíme to. Rychle!”
Trojice mužů okamžitě vsedla na koně a tryskem uháněla k Šedému kaňonu. Bohužel přijeli pozdě, přistěhovalci byli povražděni. Bandité číhali v úkrytu a strhla se krátká přestřelka. “Proti přesile nic nezmůžete, dohodněte se s námi!” křil Forrester na Old Shatterhanda. “Raději vy s námi. Vzdejte se a dostanete se před řádný soud!” – “Za co? Jeden z mejch lidí už jel do pevnosti Niobrara. Jako jedinej z výpravy, kdo to přežil, podá zprávu, jak tu řádili rudí ďáblové. Bohužel se tu zatím vyskytnou další tři oběti: totiž vy!”
Tím jediným mužem, který měl přežít řádění Indiánů, byl bandita David Luke. Právě přijel do pevnosti, kde se ho okamžitě ujali vojáci: “Tenhle jediný to přežil. Indiáni musili řádit jako šílenci!” – “Zatracená sebranka, Assiniboinové.” – “Byli to určitě Assiniboinové?” ujišťoval se Merril. “Všechny nás povraždili. Dočista všechny, do jednoho. Mou ženu, mé děti,” vzlykal Luke. Plukovník Merril přikázal seržantovi, aby ho odvedl do stanu a pak se obrátil na kapitána Bruce: “Kapitáne, okamžitě pojedete s dvaceti muži k Šedému kaňonu a pošlete mi hlášení, co se tam stalo. A jestli ten neznámý člověk mluví pravdu, mluví-li pravdu, pak osadu Assiniboinů ihned srovnáme se zemí!”
Kapitán Bruce tajně navštívil mladého Merrila: “Jsem voják a svým představeným nesmím odporovat. A že ti tenhle rozkaz prozrazuju, to mě může stát krk, to dobře víš. Ale jako tvůj přítel ti to říct musím.” – “Kde najdu toho, co přinesl tu zprávu?” – “Ve stanu ordonance. Ale jestli se plukovník doví…” – “Neboj se, Tome. Já tě neprozradím. A tohle ti nikdy nezapomenu. Buď zdráv!” Ribanna si okamžitě začala balit věci. “Můj kmen nezrušil slovo. To všechno jsou lži!” – “A kam chceš jít?” – “Ribanna jde k otci.” – “Pojedeme k němu oba. Ani já nevěřím, že to udělal tvůj otec. Pomoz mi, Ribanno! Musíme zjistit, co se stalo.” – “Co mám dělat?” – “Zabal pušky a munici a odnes to všecko do stáje. Pak osedlej naše koně a připrav stanovou plachtu a provazy. Hodně provazů. Zvědavcům řekni, že si spolu chceme vyjet k řece Bílé mlhy a že tam pár dní zůstaneme. A já si promluvím s tím zachráněným.”
V Šedém kaňonu pokračovala přestřelka. Forrester nechal postavit jakési obranné vozy, za které se schovali bandité, aby se snáze dostali k Old Shatterhandovi. Nebylo jim to však nic platné, protože stačilo vystřelit několik ran na stejné místo a bandité se káceli k zemi mrtví. “Ztratili jsme už sedmnáct mužů, šéfe. Měli bysme se zdejchnout,” radil jeden z banditů. “Zbláznil ses? Vědí, že jsme tu výpravu přepadli my, tak musej mlčet.” – “Pche, do zad se jim nedostanem a když se udržej než přijdou vojáci…” – “Zavři hubu, nech už toho sejčkování. Já vím, jak se jim dostanem na kobylku, pojď!” Old Shatterhand pohlédl na Vinnetoua: “Forrester moc dobře ví, že mu jde o krk, a tak nepovolí. Musíme je nějak odlákat a dostat se k jezeru.” – “Jeden mrtvý tam dole má laso, to je třeba rozplést na tenké šňůry.” – “A leží tam kolty a pušky.” – “Můj bratr čte moje myšlenky.”
Vojáci odvedli Luku do stanu ordonance, kde už na něj čekal poručík Merril: “Vida, my se známe! Obrať se na břicho a ruce dej na záda. A jestli jednou cekneš, je po tobě, chlapečku!”
Forrester se rozhodl vyhodit do povětří údolí, ve kterém se skrývali Vinnetou, Old Shatterhand a Castlepool. Trojice zálesáků však odtud dávno zmizela: “Co jste tak zaražený? Co se děje?” ptal se svých lidí Forrester. “Oni upláchli, šéfe, tady nejsou!” – “Pominul ses? Vždyť před chvilkou stříleli!”
Chlapi se seběhli k Forresterovi a donesli mu ukázat bouchačky se šňůrami u kohoutků, které ležely na okraji údolí. “Šéfe, tady u jezera jsou taky ty šňůry!” – “Ti nás ale doběhli.” – “Zatímco my jsme se při tý palbě kryli, oni utíkali k vodě a tahali za šňůry.” Zatímco bandité prohledávali okolí, přátelé zneškodnili stráž, nasedli na koně a odjeli.
Banditi spustili poplach, ale proti shatterhandově opakovačce neměli šanci. Castlepool rychle vypravoval, co zjistil o Forresterovi: “Odjel s padesáti chlapy k Šedému kaňonu, chce přepadnout výpravu přistěhovalců a svést to na rudochy.” – “Musíme ty lidi okamžitě varovat. K Šedému kaňonu je dvacet hodin cesty, těžko tam budeme dřív, ale zkusíme to. Rychle!”
Trojice mužů okamžitě vsedla na koně a tryskem uháněla k Šedému kaňonu. Bohužel přijeli pozdě, přistěhovalci byli povražděni. Bandité číhali v úkrytu a strhla se krátká přestřelka. “Proti přesile nic nezmůžete, dohodněte se s námi!” křil Forrester na Old Shatterhanda. “Raději vy s námi. Vzdejte se a dostanete se před řádný soud!” – “Za co? Jeden z mejch lidí už jel do pevnosti Niobrara. Jako jedinej z výpravy, kdo to přežil, podá zprávu, jak tu řádili rudí ďáblové. Bohužel se tu zatím vyskytnou další tři oběti: totiž vy!”
Tím jediným mužem, který měl přežít řádění Indiánů, byl bandita David Luke. Právě přijel do pevnosti, kde se ho okamžitě ujali vojáci: “Tenhle jediný to přežil. Indiáni musili řádit jako šílenci!” – “Zatracená sebranka, Assiniboinové.” – “Byli to určitě Assiniboinové?” ujišťoval se Merril. “Všechny nás povraždili. Dočista všechny, do jednoho. Mou ženu, mé děti,” vzlykal Luke. Plukovník Merril přikázal seržantovi, aby ho odvedl do stanu a pak se obrátil na kapitána Bruce: “Kapitáne, okamžitě pojedete s dvaceti muži k Šedému kaňonu a pošlete mi hlášení, co se tam stalo. A jestli ten neznámý člověk mluví pravdu, mluví-li pravdu, pak osadu Assiniboinů ihned srovnáme se zemí!”
Kapitán Bruce tajně navštívil mladého Merrila: “Jsem voják a svým představeným nesmím odporovat. A že ti tenhle rozkaz prozrazuju, to mě může stát krk, to dobře víš. Ale jako tvůj přítel ti to říct musím.” – “Kde najdu toho, co přinesl tu zprávu?” – “Ve stanu ordonance. Ale jestli se plukovník doví…” – “Neboj se, Tome. Já tě neprozradím. A tohle ti nikdy nezapomenu. Buď zdráv!” Ribanna si okamžitě začala balit věci. “Můj kmen nezrušil slovo. To všechno jsou lži!” – “A kam chceš jít?” – “Ribanna jde k otci.” – “Pojedeme k němu oba. Ani já nevěřím, že to udělal tvůj otec. Pomoz mi, Ribanno! Musíme zjistit, co se stalo.” – “Co mám dělat?” – “Zabal pušky a munici a odnes to všecko do stáje. Pak osedlej naše koně a připrav stanovou plachtu a provazy. Hodně provazů. Zvědavcům řekni, že si spolu chceme vyjet k řece Bílé mlhy a že tam pár dní zůstaneme. A já si promluvím s tím zachráněným.”
V Šedém kaňonu pokračovala přestřelka. Forrester nechal postavit jakési obranné vozy, za které se schovali bandité, aby se snáze dostali k Old Shatterhandovi. Nebylo jim to však nic platné, protože stačilo vystřelit několik ran na stejné místo a bandité se káceli k zemi mrtví. “Ztratili jsme už sedmnáct mužů, šéfe. Měli bysme se zdejchnout,” radil jeden z banditů. “Zbláznil ses? Vědí, že jsme tu výpravu přepadli my, tak musej mlčet.” – “Pche, do zad se jim nedostanem a když se udržej než přijdou vojáci…” – “Zavři hubu, nech už toho sejčkování. Já vím, jak se jim dostanem na kobylku, pojď!” Old Shatterhand pohlédl na Vinnetoua: “Forrester moc dobře ví, že mu jde o krk, a tak nepovolí. Musíme je nějak odlákat a dostat se k jezeru.” – “Jeden mrtvý tam dole má laso, to je třeba rozplést na tenké šňůry.” – “A leží tam kolty a pušky.” – “Můj bratr čte moje myšlenky.”
Vojáci odvedli Luku do stanu ordonance, kde už na něj čekal poručík Merril: “Vida, my se známe! Obrať se na břicho a ruce dej na záda. A jestli jednou cekneš, je po tobě, chlapečku!”
Forrester se rozhodl vyhodit do povětří údolí, ve kterém se skrývali Vinnetou, Old Shatterhand a Castlepool. Trojice zálesáků však odtud dávno zmizela: “Co jste tak zaražený? Co se děje?” ptal se svých lidí Forrester. “Oni upláchli, šéfe, tady nejsou!” – “Pominul ses? Vždyť před chvilkou stříleli!”
Chlapi se seběhli k Forresterovi a donesli mu ukázat bouchačky se šňůrami u kohoutků, které ležely na okraji údolí. “Šéfe, tady u jezera jsou taky ty šňůry!” – “Ti nás ale doběhli.” – “Zatímco my jsme se při tý palbě kryli, oni utíkali k vodě a tahali za šňůry.” Zatímco bandité prohledávali okolí, přátelé zneškodnili stráž, nasedli na koně a odjeli.
Tidak ada komentar:
Posting Komentar